24. Čajovnování na Majálese (Brno)

aneb vždy se může něco zvrtnout

Většinou jsou si dny podobné jako vejce vejci. Jsou plné, jako je naše umyvadélko na kolejích neustále plné nádobí. Jsou plné literatury, pedagogiky, Případů detektiva Murdocha, spánku a čaje hned po probuzení. Říkám většinou. Den, o kterém vám chci dnes vyprávět, byl neobyčejný. Byl to totiž nejdůležitější den v roce studenta. Byl to Majáles.

Majáles začal už důkladnou domácí přípravou. Nakoupit na bagety, namazat na bagety, vymyslet, jak rafinovaně ukrýt bagety do kabelky, aby se na ně při šacování u vstupu nepřišlo. Naplánovat si oběd v Everestu tak, aby člověk zůstal dlouho sytý a zároveň stihnul první kapelu. Najít správnou tramvaj a předkalit se trochu už během jízdy. Pozorovat, jak všichni ostatní zvládli podobné úkony ve svých osobitých variacích. Pak už jen vystoupit na Výstavišti. Majáles začíná!

Majálesový stánek Chajovny

To si tak chodíme po areálu a říkáme si, jaká je to škoda, že to vše za jeden den zmizí. Kolik energie a peněz muselo stát to vše vybudovat. Pak přijde rychlé bourání a přesun zas do nějakého jiného studentského města. Má vůbec šanci tenhle cirkus na sebe vydělat? Ale pak se rozhlédneme kolem a říkáme si "Jo, asi jo." Stánků víc než v Drážďanech o Vánocích a mezi nimi jeden, o kterém jsme netušili, ale který se vzápětí stal naším nejmilejším. Tuším, že na "území MENDELU" si jedna z brněnských čajoven vybudovala polní pobočku. A byla to zrovna Chajovna, podnik, který od nás získal 7.63 bodů, protože jsme zde byli velice spokojení.

Chajovna vyšla studentům vstříc s vyloženě studentskými cenami. Celé majálesové odpoledne nabízeli vodní dýmku jen za 50 Kč a kelímek mátového čaje z marocké Nany za 20,- "Sem se musíme vrátit," řekli jsme si a šli si trsnout na Jelena, jehož volání nás přivábilo až do prvních linií před hlavním pódiem. Do Chajovny jsme se vrátili hned poté. Jak říká spolužák Noro, "vykvasili jsme" na sluníčku a vychutnávali fragmenty z muziky. Vítr nám tu zprava přivál Blondýnu od Xindla X, tu zleva Polety od ATMO Music. Co víc si člověk může přát?

Vzpomínky, co jen tak nevyblednou

Den se dál příznivě vyvíjel. Viděli a slyšeli jsme Sto zvířat, Vypsanou fixu, vítězství našich nad Francií... Rybičky 48 nám do hlavy nasadily melodii Emily. Vše jsme zakončili energickou pařbou na Skyline, kterým jsme dali přednost před zamilovaným EZO Klusem, miláčkem národa, který je sice fajn, ale bylo na něm tolik lidí, že bychom z něj viděli sotva tu jeho kučeravou hlavičku.

Zuza potkala své spolužačky Lenču a Verču, kolem kterých kroužili nějací kluci, co jsme neznali. Ony je snad znaly, ale moc na ně nedbaly a uvelebily se s námi na chajovnovém sezení. Vznikly zde krásné fotky Zuzy s kamarádkami, díky kterým vzpomínky na tento den jen tak nevyblednou.

Geniální plán

Chajovna v průběhu večera zdražila vodnice na 100 Kč, ale stále to byla cena na festival více než výhodná. To už jsme ale mířili pomalu k domovu. Vymysleli jsme geniální plán, který nám měl zaručit místo k sezení v tramvaji. A sice, že se projdeme o jednu zastávku nazpět, kde nastoupíme do prázdné tramvaje, protože ten nával přijde až u Výstaviště. Zuzu, která si toho dne dávala pauzu od alkoholu, asi tolik rozproudili Chinaski a jejich "Každý ráno když si vzpomenu", že si při přebíhání v kolejišti zvrtla kotník. Ale my, co ji máme rádi, jsme si na její úrazy už dávno zvykli, takže no stress, doma to namažeme Ibalginem a zafačujeme. No fakt, máme asi nejvybavenější lékárničku z kolejí...

Mějte se krásně! Ať už pracujete, nebo zkouškujete, držíme vám palce a přejeme pevné nervy. A někdy zase čágo bélo!

Bodové hodnocení:

Prostředí... L: 6, Z: 6
Obsluha... L: 8, Z: 9
Vodní dýmky... L: 6, Z: 8
Čaj Máta Nana... L 6, Z: 8
Výsledná známka... 7,12 z 10