27. Ametystová čajovna (Kralupy nad Vltavou)

Propršený výlet na rychlíkové trase

Nedá se ani spočítat, kolikrát jsme vlakem projeli (a kolikrát asi ještě projedeme) kolem Ametystové čajovny v Kralupech nad Vltavou. Kdo jako my jezdí vlakem pravidelně na lince Děčín–Praha, ten výhled na ni dobře zná. Výrazná žlutozelená budova čtvercového půdorysu u kruhového objezdu těsně před kralupským nádražím. Navštívit ji patřilo k našim dávným plánům. V pondělí 17. srpna 2015 se nám to konečně podařilo, a i když to byl den pěkně propršený, náš výlet do Kralup jsme si užili.

(Ne)vinná jízda

Zážitkové odpoledne začalo vlastně už doma. Luky si v lovosické vinotéce naproti Bille vyzvedl knihu objednanou z on-line antikvariátu, a aby toho nebylo málo (a abychom prohřáli kosti), koupil na cestu litr rulandy. Její chuť Zuza z fleku vyhodnotila jako nedostačující, takže jsme na nádraží dokoupili 7up a kelímek z automatu na ředění. Není nad pravé české vinaře!

Rulanda cestou padla, nálada tedy byla při příjezdu do cílové destinace více než čajovnová. Nezkazilo nám ji ani nevábné okolí kralupského nádraží, pošpiněné navíc neustávajícím mrholením. Ale ruku na srdce, pistolníku... Jaké město má dnes hezké nádraží a přilehlé okolí? Nemáme tedy Kralupským co vyčítat. Cestu do čajky jsme našli hravě. Pro ty, co půjdou v našich stopách: průchodem a doprava.

Dvě patra kralupského pábení

Byli jsme zpočátku trochu zklamaní, že Ametystová čajovna je podnik nekuřácký. Žádná vodní dýmka se tedy dnes nekoná! Čajovna je to dvoupatrová, prostorově zajímavě řešená. Horní patro je plné stolečků s různými počty židliček, aby si každá skupina návštěvníků mohla vybrat. Usadili jsme se pod okno, za kterým do plechové střechy bubnoval déšť. V knihovničce na parapetu se skvěli skvělí Pábitelé Bohumila Hrabala, a to vydání ze 60. let. – jedna z nejzásadnějších knih české literatury 20. století.

Dolní patro, vlastně přízemí, kde se nachází bar, od kterého obsluha vychází nahoru, mělo i obchůdek s čajovnickými potřebami a cetkami všeho druhu. Při odchodu jsme nahlédnutí neodolali. Luky bohužel nesehnal přívěšek ve tvaru dračího zubu („Chtěl jsem ten, jako má Fin Shepherd v Žralokonádu.“), ale Zuza si odnesla pěkný náramek z mušlí.

Černý Gunpowder a pekelná masala

Černý čaj je jedním ze Zuzančiných nejoblíbenějších nápojů. Ráno bez něj nedá ani ránu. Co však dělá pravý černý čaj černým? Jak nám prozradilo menu Ametystové čajovny, je to fermentace lehce nadrcených zelených lístků, které díky tomu získají pověstnou měděnou barvu a specifickou chuť. Zuza si v Kralupech dala Gunpowder Black z Číny, jehož lístky jsou podobně jako u zeleného brášky srolovány do kuliček.

Luky měl už od rána chuť na masalu. „Sladký, voňavý a chuťově nezapomenutelný nápoj pocházející z Indie – černý čaj, indická směs koření: zázvor, skořice, bílý pepř, kardamon, hřebíček, mléko, cukr.“ V Ametystové čajovně zvolil pekelnou verzi Masala Infernalis s panákem nefalšovaného českého tuzemáku. Luky kořalku nepije, jenom RUM! Prohřívání kostí pokračovalo…

Dvě pizzy v Roudnici

Cestou zpátky jsme se zastavili v Roudnici nad Labem, v nové pizzerii Legenda, kde Luky nedávno hrál se Šavlozubými ponožkami. Tolik Zuze básnil o jejich římské pizze zvané Pinsa, že ji musela ochutnat. V prázdninovém výletování a čajovnování neustáváme, příště vám přineseme zprávu o tom, jestli je Dobrá čajovna v Karlových Varech hodna svého jména. A teď už číselné hodnocení…

Bodové hodnocení:

A) Jak nám chutnalo?
Gunpowder Black (0,5 l za 45,-) ... Z: 7
Masala Infernalis (0,5 l za 105,-) ... L: 6.5
B) Jak se nám pobylo?

Obsluha … Z: 5, L: 6

Prostředí (řešení místnosti, výzdoba, výbava, čistota) … Z: 6, L: 5.5

Atmosféra (hudba, nálada, klid, soukromí) … Z :4 , L: 4

Lokalita (dostupnost) … Z: 6 , L: 4.5

Výhodnost nabídky zejm. pro studenty (ceny, akce apod.) … Z: 4, L: 4

Výsledná známka: 5,21

Ametystová čajovna

Podřipská 1153, Kralupy nad Vltavou

www.ametystova-cajovna.cz

26. Čajovna Bakkerswinkel (Amsterdam)

ČajovnaMy z Holandska

„Ámstrdám… z oblaků už se blíží… Ámstrdám
… pár bílejch vran… Ouoúú…“ Poslouchat Ilonku Csákovou vždy, když balíme a stěhujeme se, patří k tradicím, co se Zuzou dodržujeme. Konec června, kdy jsme opouštěli brněnské koleje, nebyl výjimkou. Touha navštívit hlavní město Nizozemí se však v našich srdcích zrodila již dříve. Dobře, nebudu to zastírat; bylo to v zimě, po zhlédnutí filmu Hvězdy nám nepřály. Jsme holt citlivky. Domluvili jsme se předběžně, že letos v létě vynecháme festival Rock for People a místo toho si dáme Amsterdam. Do poslední chvíle jsem nevěřil, že se nám plán podaří zrealizovat. Pak se ale den odjezdu přiblížil a mně došlo, že je to pravda. Jedeme do Amstru!
Datum odjezdu jsme zvolili – jako nenapravitelní romantici – na den našeho šestého výročí. Celou cestu jsme si zařizovali sami. Od jízdenek Student Agency, přes ubytování v campu Vliegenbos, až po výměnu financí a zapůjčení turistických průvodců v knihovnách. Zřejmě bychom za stejnou cenu pořídili 2–3 hotové eurovíkendy na Slevomatu, nebo celý posezónní týden u moře, ale to nám nevadilo. Jsme na sebe pyšní, že jsme to zvládli sami zorganizovat. A zkušenosti s rezervačním systémem v holandštině člověk jen tak někde nenabyde. Jízda autobusem byla náročná. Lukymu neubíhala cesta tam, Zuze zase ta zpátky. Zorientovat se hned po příjezdu v systému veřejné dopravy, sehnat jízdenky a najít na Station Centraal autobus do campu bylo docela stresující. Ale jakmile jsme dostali cedulku a plac na stan, napětí opadlo. Pomohla tomu vytoužená sprcha.

Dva různé dny v Amsterdamu

První večer v Amsterdamu jsme vyhledali Česko-slovenský bar, jehož majitel je sice Holanďan, ale obsluha většinou česká a scházejí se zde krajané. Potřebovali jsme nejprve rozkoukat, nasát atmosféru a vyzvědět nějaké tipy o triky o životě v Amsterdamu. Seznámili jsme se s ostravsko-bulharským barmanem Nikolou, velkým milovníkem čajoven a vodních dýmek. Bohužel nás musel zklamat – čajovny, jaké v ČR máme my, v Holandsku nenaleznete. Kdo by taky kouřil vodnice, když je na každém rohu coffeeshop. My jsme se však nevzdali. Když už jsme jednou v Amsterdamu, nějakou čajovnu zde přeci musíme navštívit, hergot!

Druhý den jsme zasvětili obdivování všech nejdůležitějších památek. Jen Dům Anny Frankové jsme vyměnili za Dům Rembrandta. Stihli jsme toho neskutečně moc a památkový den jsme zakončili komentovanou projížďkou na člunu po amsterdamských kanálech. Třetí den jsme se pro změnu věnovali relaxaci a poznávání obyčejného života. Prošli jsme si největší trh na Albert Cuypstraat, krmili jsme kachny ve Vondelparku, v bufetu nakrmili sebe typickými brodje (kulaté housky), a ještě než jsme se opili v rockovém klubu Waterhole, našli jsme Bakkerswinkel, čajovnu v jižní části města poblíž Muzejní pláně.

Rodinná, "baby friendly" čajovna

Čajovna Bakkerswinkel není večerní podnik v orientálním stylu. Je to prosluněná, rodinná, „baby friendly“ čajovna. Interiér je vymalován veselými barvami. Chodí se sem skutečně pít čaj a jíst zdravé svačiny. Podívejme se, co o čajovně Bakkerswinkel říká průvodce National Geografic: „Snack-bar, cukrárna a čajovna jsou vyhledávané pro kvalitní výrobky. Příjemná obsluha.“ Nic víc. Mohlo by se zdát, že jde jen o samé prázdné reklamní fráze, které o sobě může napsat každý druhý. My jsme se však přesvědčili, že v případě Bakkerswinkel, jde o čistou pravdu a nic než pravdu.
Příjemná obsluha? A jak! Amsterdamští jsou většinou milí lidé, ale usměvavější slečnu než v
Bakkerswinkel jsme snad nepotkali. Kvalitní výrobky? No to je kapitola sama pro sebe. A na čem že jsme si v Bakkerswinkel pochutnali my?

Nejprve pití – Zuza si dala domácí zázvorový čaj s citrusy za 2.50 a Luky konvičku Bio Hari čaje „Inner Connection“ („Vnitřní Propojení“) s rooibosem a tymiánem za 3 eura. Chuťově vyvážené, akurátní množství – při přípravě nápojů promluvily zkušenost a láska. Božský zázrak se konal, až když nám na stůl přinesly dezerty: malinový cheesecake a čokoládový dort. K popsaní jejich chutí ještě nebyly vynalezeny náležité přívlastky. A nedostali jsme ani žádné malé ždibíčky. Naopak, skoro jsme to nemohli dojíst. I když Bakkerswinkel nebyla typická čajovna, odcházeli jsme nadmíru spokojení. Smutné je jen to, že sem se jen tak nevrátíme, abychom si gastronomický zážitek zopakovali.

Energie amsterdamského života po západu slunce

Amsterdamský Bakkerswinkel je zařízení poněkud jiné kategorie, než jsou čajovny, které na našem blogu obvykle hodnotíme. Proto ji nebudeme bodovat a srovnávat její skoré s ostatními. Vězte, že kdybychom mohli, dali bychom za nápoje, dezerty, atmosféru, výzdobu, obsluhu a všechno ostatní nekonečno bodů. Po návštěvě Bakkerswinkel jsme se navečeřeli v Čínské čtvrti a nechali se unášet neuvěřitelnou energií amsterdamského života po západu slunce. Nazítří nás čekal už jen odjezd domů, který jsme i přes sérii bouřek na území Německa zvládli a nechali svá bezvládná těla vyložit na terminálu Praha-Florenc. Vyčerpaní, ale šťastní a plní zážitků.

Bakkerswinkel

Roelof Hartstraat 68
http://www.debakkerswinkel.com/amsterdam-zuid